PRÁVNÍ OKÉNKO

Dědit nemusíme jen ze závěti aneb o dědickém právu

02.07.2020

Dědické právo musí alespoň jednou v životě řešit každý z nás. Ačkoliv dědictví nebo závěť neřešíme každý den, vyplatí se v tomto odvětví práva zorientovat. Dnes se tedy podíváme na to, na základě čeho můžeme dědit anebo zůstavit někoho dědicem.

Pokud zemře osoba, po které má někdo dědit, zákon ji nazývá zůstavitelem. Dědit po zůstaviteli můžeme přitom na základě dědické smlouvy, závěti anebo ze zákona. Zákon tedy člověku dává řadu možností, jak rozhodnout, co se stane s jeho majetkem po jeho smrti. Smutným faktem ovšem je to, že většina lidí o majetku, který za svého života rozšiřuje a hospodaří s ním, nerozhodne vůbec. Po jejich smrti pak nastává dědictví ze zákona, které není vždy ideální a může způsobit i spory mezi těmi, kdo mají dědictví obdržet.

Pokud chce člověk (zůstavitel) rozhodnout, jak má být po jeho smrti naloženo s jeho majetkem, nejjednodušší je sepsání závěti. V závěti zůstavitel napíše, kdo budou jeho dědicové a co z jeho majetku mají po jeho smrti zdědit. Novinkou v našem právním řádu je dědická smlouva, což je smlouva uzavřená mezi zůstavitelem a dědici. Zjednodušeně můžeme říci, že je to závěť, která je sepsána u notáře (formou tzv. veřejné listiny) a kterou podepíší i dědicové. Dědickou smlouvu nelze později změnit bez souhlasu dědiců a přebije dokonce i závěť. Dědicům tak poskytuje jistotu, že se zůstavitel nemůže později rozmyslet a že dědění proběhne tak, jak se na něm strany domluvily.

ZPĚT NA CENTRUM PRÁVNÍ POMOCI