PRÁVNÍ OKÉNKO

Jestli se o mě nebudeš starat, vydědím tě, aneb kdy můžeme někoho vydědit

02.07.2020

Každý máme právo si zvolit, kdo po nás bude dědit, popřípadě co přesně bude dědit. Zákon nám toto právo však omezuje – vždy musí být pamatováno na tzv. nepominutelné dědice, což jsou naše děti, případně jejich potomci. Tito dědicové mají právo na povinný díl z pozůstalosti a obecně je z dědictví nemůžeme vyloučit. To však neplatí v případě vydědění, které nám toto vyloučení umožňuje.

Nicméně k vydědění musíme mít vždy důvod, přičemž zákon počítá se šesti důvody vydědění, které souvisí s chováním našeho dítěte nebo vnuka. Vydědit je můžeme v případě, pokud nám neposkytují potřebnou pomoc v nouzi anebo neprojevují o nás opravdový zájem, jaký by měl být projevován (např. s námi několik let nemluví ani nás nenavštíví). Mezi další důvody patří odsouzení pro trestný čin, který svědčí o zvrhlé povaze anebo vedení trvale nezřízeného života (alkohol, drogy apod.). Dále také můžeme nepominutelného dědice vydědit pro jeho marnotratnost anebo zadluženost – pokud existuje reálná obava, že by náš syn dědictví hned prohýřil, můžeme ho vydědit a majetek odkázat přímo jeho dětem, kteří žijí spořádaný život.

Závažnost důvodů vydědění si každý může představit jinak, bude tak vždy záležet na konkrétních okolnostech každého případu. V každém případě se však musí jednat o zásadní skutečnosti, které musíme náležitě odůvodnit. Vydědění tak nemůžeme založit na tom, že se naše děti nestaly lékaři, ačkoli jsme si to moc přáli, nebo že nás na svátky výjimečně nenavštívily.

ZPĚT NA CENTRUM PRÁVNÍ POMOCI